Chcete vytápět hodně levně? Pravda a mýty o rekuperaci i jejích cenách

Kdo by nechtěl ušetřit při vytápění? Princip jak na to není tak složitý, ale nelze také lakovat skutečnost narůžovo. To platí i pro rekuperaci. Někdy se náklady vracejí jen těžko.
Definice je jednoduchá: rekuperace je zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu a následné předání tohoto tepla čerstvému chladnému vzduchu, který je tak přiváděn do obytných prostor již předehřátý. Systém řízeného (nuceného) větrání s rekuperací tepla se tak skládá ze dvou základních částí: rekuperační jednotky a vzduchotechnického potrubního rozvodu.
Vedením o různých rozměrech, podle potřebného množství výměny vzduchu, je k rekuperační jednotce přiváděn čerstvý vzduch z vnějšího prostředí a od rekuperační jednotky se zároveň odvádí již vychlazený odpadní (v interiéru spotřebovaný) vzduch. Potrubím je „protkán“ celý obytný prostor tak, aby byla zajištěna dostatečná distribuce čerstvého vzduchu a současně také spolehlivý odtah vzduchu znehodnoceného (ze všech prostor, ale především samostatný odtah z WC, koupelny a kuchyně). Po celé zimní období je čerstvý, ale chladný venkovní vzduch přihříván přes teplo-směnnou plochu výměníku teplem získaným z odpadního vzduchu, čímž dochází k výrazné úspoře energie na vytápění objektu. V letních měsících je tento efekt opačný, pomáhá objekt klimatizovat.

Dobře zakopaný pes

Výraznějšího efektu jak při vytápění, tak i při letním chlazení rekuperační jednotkou lze dosáhnout v případě, že je do systému zakomponován zemní výměník tepla (ZVT). Zemní výměník je, zjednodušeně řečeno, potrubí zakopané v zemi v nezámrzné hloubce (minimálně 120 cm, ale zpravidla 150 až 200 cm). Jeho průměr je opět přizpůsobený množství vyměňovaného vzduchu. Potrubí umístěné v této hloubce pod povrchem je v prostředí, které během celého roku zaznamenává jen minimální teplotní rozdíly (od 5 do 15 °C).
Toto relativně stálé prostředí pomáhá v zimě přihřívání čerstvého vzduchu ještě před rekuperační jednotkou, zatímco v létě stejným způsobem napomáhá jeho chlazení. Na jaře a na podzim ovšem zemní registr nevyužijete. Navíc je velmi důležité, aby byl zemní výměník tepla kvalitně navržen a zpracován. V nedbale instalovaném potrubí se totiž hromadí kondenzát, vysoké nároky se kladou také na filtraci zemního registru. Protože jde o poměrně vysoký náklad navíc (30 000 až 50 000 Kč), je třeba buď provést zemní výměník tepla na 100 procent, nebo jej neprovádět vůbec.

Není všechno zlato...

... co se třpytí. Jako hlavní přednost nuceného větrání s rekuperací tepla se většinou uvádí výrazná úspora nákladů na vytápění. V zásadě je to pravda, ale není to tak jednoduché. Systém vede k výraznému omezení tepelných ztrát objektu, což je jistě zajímavé pro toho, kdo chce mít energeticky soběstačný pasivní dům.
Na druhou stranu u nízkoenergetických domů, kde náklady na vytápění při rozumném větrání okny nejsou vysoké a přirozené větrání lze chápat jako příjemný bonus, se vám dodatečná investice do rekuperačního systému bude vracet jen pomalu. U starší zástavby je toto kritérium významné pro domy, které mají vysoké náklady na vytápění (především lehký topný olej, elektrické přímotopy, elektrická akumulační kamna, propan). Ovšem vybavit rekuperací dům s velkou tepelnou ztrátou, který vytápíte levným dřevem z místních zdrojů, se finančně nemůže vyplatit.

Kvalita vzduchu

Za jednoznačnou výhodu větracích systémů s rekuperací tepla se označuje zvýšení kvality vzduchu v obývaných prostorách. To nelze popřít. Faktem je, že naše domy a byty větráme nedostatečně, a to z různých důvodů. Velmi často jde o snahu neplýtvat teplem nebo omezit obtěžující hluk z ulice, ale může jít i o pouhé opomenutí. Každopádně jen málokterá z českých domácností, jež větrají přirozeným způsobem (tedy okny), by vyhověla hygienickým normám. Nucené větrání nejen přivádí dostatek čerstvého vzduchu, ale navíc je tento vzduch filtrovaný, zbavený prachu a případně i dalších alergenů v závislosti na typu použitého filtru. Tento způsob větrání se proto doporučuje zejména pro alergiky a lidi s dechovými potížemi. Někomu to může připadat jako „život ve skleníku“, ale podstatné je, že to funguje.

Stálá vlhkost

Kvalitu ovzduší v obytných prostorách významně ovlivňují také problémy se suchým vzduchem v panelových domech nebo naopak s přebytečnou vlhkostí. Vysoká vlhkost se často objevuje v domech a bytech po rekonstrukci, kdy dojde k zateplení fasády, výměně a utěsnění oken. Majitelé starších domů vymění okna za těsnější, ale již si neuvědomují, že je třeba objekt důsledkem vyšší vzduchotěsnosti také více větrat. Proto se vyplatí rekuperace i ve starších domech, nejen kvůli tepelným úsporám, ale také jako prevence proti plísním a bakteriím. Nejde ovšem zdaleka jen o problém starší zástavby: také v zateplených novostavbách se majitelé potýkají s nadměrnou vlhkostí, kterou je třeba odvětrat.
I tady představuje nucené větrání s rekuperací výhodné řešení, protože reguluje optimální a víceméně stabilní hodnotu vlhkosti vzduchu v celém interiéru. Nutno podotknout, že stejnou schopností jako nejmodernější technologie disponují také přírodní materiály, dřevo, nepálené cihly či hliněné omítky. Budete-li chtít, mohou tyto efekty působit synergicky.

Pasivní, nebo aktivní?

Pokud se pro instalaci systému nuceného větrání s rekuperací tepla rozhodnete, pak vězte, že rozlišujeme rekuperaci pasivní a aktivní. Pasivní rekuperace nepotřebuje žádné další zařízení, prostě jen v rekuperační jednotce dochází k výměně tepla. Nejúčinnější jednotky dokážou z odpadního vzduchu získat zpět více než 80 % tepla a předat je čerstvému vzduchu. Existuje ovšem také rekuperace aktivní, která dokáže teplotu vzduchu zvýšit i nad původní úroveň. Je tak v pravém smyslu slova vytápěním.
Aktivní rekuperace využívá jako zdroj tepla pro vytápění i ohřev užitkové vody tepelné čerpadlo. To funguje jako „obrácená chladnička“: odebírá teplo z vnějšího prostředí, s pomocí malého množství dodané elektrické energie je „přečerpá“ na vyšší teplotní úroveň a předá topnému systému (nebo užitkové vodě). Celý systém je provozně vysoce úsporný: z jedné kilowatthodiny dodané elektrické energie je možné získat až 4,5 kWh tepelné energie. Jednotky s aktivní rekuperací dovedou odpadní vzduch podstatně více ochladit (až na 1 °C) a využít tak skutečně na maximum tepelnou energii, která je v něm obsažena. Teplota zpětně získaného tepla je u aktivní jednotky dostatečně vysoká na to, aby bylo možné ji uchovávat (přesahuje 40 °C). Jistě, minimální část vstupní energie je nutné dodat, ale pak už bude systém zcela soběstačný. V systému pasivní rekuperace se musí také vyřešit úbytek tepla dodáním energie zvenčí: teplota vzduchu uvnitř rekuperační jednotky se i při účinnosti přes 80 % sníží o 3 až 4 °C, takže je nezbytné vzduch v interiéru dohřát na pokojovou teplotu. Jednotky s aktivní rekuperací jsou několikanásobně úspornější a mají širší možnosti využití, jednotky s pasivní rekuperací bývají nejméně o polovinu levnější. Rekuperace omezí tepelné ztráty domu, zvýší kvalitu vzduchu v interiéru a udrží v něm stabilní teplotu i vlhkost.

Výhody a nevýhody rekuperace

+ výrazné omezení tepelných ztrát objektu
+ provoz každopádně přináší finanční úsporu
+ zvýšení kvality vzduchu v obytném prostoru
+ vzduch se filtruje, což prospívá alergikům i astmatikům
+ udržuje stabilní teplotu i vlhkost vzduchu v interiéru
+ brání tvorbě plísní a bakterií

- vysoké pořizovací náklady celého systému
- u starých domů s levným zdrojem vytápění se změna systému finančně nevyplatí
- můžete se cítit jako „skleníková kytička“
- úspory za vytápění mírně snižuje technologický servis systému (výměna filtračních textilií, čištění potrubí)

Na kolik to vyjde

Cena pasivních rekuperačních jednotek na českém trhu sice začíná řádově na několika tisícikorunách, ale kvalitní systém s aktivní rekuperací pro rodinný dům stěží pořídíte levněji než za 100 000 Kč. Základní verze (s nižší účinností a malým objemem větrání) může stát zhruba 60 000 Kč. Celkově pro dvoupodlažní rodinný dům počítejte s náklady 100 000 až 200 000 Kč. Tato cena již zahrnuje potrubní rozvody a montáž. Pokud systém nuceného větrání s rekuperací tepla pořizujete do bytového domu, vyjde vás levněji centrální systém pro celý dům. Pak můžete počítat s náklady 600 až 900 Kč/m2 podlahové plochy. V případě instalace pro jednotlivý byt dispozice 3 + 1 počítejte s náklady 700 až 1 200 Kč/m2 podlahové plochy. Rekuperaci můžete zřídit také pro jednotlivou místnost - nejčastěji koupelnu či kuchyni. Pak už se cena jeví jako velmi přátelská: od 4 000 Kč výše. Účinnost přenosu tepla by měla být vyšší než 80 %. To je hranice dobré kvality.

Provozní náklady rekuperace

Je obtížné objektivně určit výši provozních nákladů systému nuceného větrání s rekuperací tepla. „Spotřeba se odvíjí od výkonu větracího systému, od intenzity odtahů a četnosti jejich spouštění,“ vysvětluje Barbora Hrdinová ze společnosti ThermWet. „U rekuperačních systémů, které není potřeba opatřovat protizámrznou ochranou, je dána spotřeba elektřiny pouze provozem úsporných EC ventilátorů. Při celoročním provozu se pak náklady mohou pohybovat v cenovém rozpětí 1 200 až 4 500 Kč,“ dodává Hrdinová.
K tomu ovšem musíte připočíst pravidelnou technologickou údržbu systému (výměna filtračních textilií každé tři měsíce, čištění potrubí stačí jednou za tři roky). Tato péče není náročná ani drahá a zajistí vám životnost systému nejméně 15 let.

Zdroj: bydleni.idnes.cz, 14. února 2015 1:00

zpět na rady