KOUPĚ BYTU. CO TAKHLE BYT DRUŽSTEVNÍ?

Máte příležitost zakoupit družstevní byt, nicméně stále váháte, jelikož si nejste jisti, co s sebou takový závazek přináší? V tomto stručném článku se vám pokusíme shrnout základní klady a zápory družstevního vlastnictví a poradit vám tak ve vašem výběru. Často se užívá termín družstevní vlastnictví, což není označení z nejpřesnějších. Byt ve své podstatě nevlastní jeho uživatel, ale bytové družstvo. Případný kupující tak nenabývá do svého vlastnictví byt, ale toliko členská práva a povinnosti v bytovém družstvu, s nimiž je mimo jiné spojeno výlučné právo k časově neomezenému užívání daného bytu. Spoustě z vás se může tento způsob „vlastnictví“ jevit jako nevýhodný, nicméně opak může být mnohdy pravdou.

Kdo je tedy vlastníkem členských práv a povinností v bytovém družstvu? Vždy je to alespoň jeden nájemce bytu, či manželé. Oproti možnosti podílového spoluvlastnictví bytové jednotky se tak setkáváme v případě družstevních bytů s prvým rozdílem, kdy jediná forma družstevního spoluvlastnictví je tzv. společný nájem družstevního bytu manžely, resp. společné členství manželů v bytovém družstvu. V katastru nemovitostí nejsou byty ve vlastnictví bytového družstva zpravidla vedeny jako samostatné jednotky, nýbrž často jako součást bytového domu, který je spravován družstvem. To ovšem neznamená, že neexistují také smíšené bytové domy zahrnující byty ve vlastnictví osobním i družstevním. Tyto domy jsou výsledkem procesu odprodeje bytových jednotek družstvem ve prospěch třetích osob.

Jaké jsou tedy hlavní znaky družstevního vlastnictví? Předně družstevní nájemce není povinen platit daň z nemovité věci, tuto platí katastrální vlastník, tedy družstvo. Každý nájemce má v družstvu většinou jeden hlas, nicméně čím větší obývá byt, tím větší je hodnota jeho hlasu. Všechna bytová družstva mají povinnost specifikovat práva a povinnosti svých členů ve svých stanovách. Každý člen družstva má dále právo účastnit se rozhodování o základních otázkách družstva.

Od bytového družstva však nutno odlišovat společenství vlastníků jednotek, které má své shromáždění, výbor a stanovy. Vzniká v každém domě s nejméně 5 byty, kdy členy společenství jsou vlastníci jednotlivých bytů.

Jisté specifikum lze u družstevních bytů spatřovat i v případných rekonstrukcí, které jejich nájemci realizují. Rekonstrukce družstevních bytů probíhají administrativně jinak než rekonstrukce bytů v přímém osobním vlastnictví. V bytě, který je v katastru nemovitostí veden přímo na vás, si veškeré jeho vnitřní úpravy platíte sami a nepotřebujete na jejich realizaci v podstatě ničí souhlas. V družstevním bytě si menší opravy a úpravy hradí sám nájemce, ty větší pak spadají do pokladničky bytového družstva. Zásadnější rekonstrukce bytu, jako je například instalace podlahového topení, výměna oken, rekonstrukce bytového jádra apod. vám musí posvětit svým souhlasem družstvo.

V případě, že jste vybrali vhodný družstevní byt a hodláte ho zakoupit pro účely vlastního bydlení (nikoli dalšího pronájmu), rozhodli jste se pro družstevní byt dle všeho správně. Pozitivem může být zejména i jeho cena, která bude v majoritním procentu případů nižší než cena bytu v klasickém osobním vlastnictví. Relativně důležité je zároveň dotázat se u příslušného družstva, byla-li již splacena anuita. Pakliže ano, je nájemce družstevního bytu oprávněn žádat družstvo o převedení daného bytu do svého osobního vlastnictví.

Zdroj: realitnikomora.cz

zpět na rady